Sportovat tvrdě se dá i na vozíčku

 P-e-

Pavlu Ermisovi stačil

první trénink ragby,

aby mu zcela propadl

OSTRAVA – Nebudu chodit? Ale sportu se nevzdám! Tak reagoval nyní jedenačtyřicetiletý Pavel Ermis ze Sedlnice na verdikt lékařů, kteří ho dávali dohromady po ošklivé bouračce na motorce. To vše s vědomím, že se stal ne paraplegikem ochrnutým na dolní končetiny, nýbrž kvadruplegikem s postižením nohou i rukou. A pak se doslova našel při vozíčkářském ragby.

Hendikepovaní hráči

se v Ostravě rozdělili

už do dvou mančaftů

 - SK Koníci a Lions.

„Fotbal, hokej, lyžování,“ vyjmenovával Ermis své sportovní aktivity před dopravní nehodou, která zcela mu změnila život. Stalo se to před sedmnácti lety. Už v rehabilitačním stacionáři v Hrabyni byl ovšem ve vozíčkářské partě zapojující se do různých klání. „Vyzkoušel jsem toho více, atletikou počínaje. Mám za sebou i maratony na speciálním vozíku, formulce,“ upřesnil.

V pětadevadesátém roce se seznámil s vozíčkářským ragby. Tehdy ještě nebyla městem číslo jedna pro tento sport Ostrava, nýbrž Hradec Králové. „Fungoval tam jediný český tým, který dělal také reprezentaci. Stačil jeden trénink a propadl jsem tomu. Miloval jsem hokej, tvrdou hru… a při ragby na vozíčku ta tvrdost taky je. Hrozně mě to nadchlo,“ nechal se slyšet Ermis.

Od zápalu pak byl už jen kousek ke vzniku SK Koníci Ostrava v roce 1997. „To už jsem byl dva roky český reprezentant. Zůstal jsem u repre celkem patnáct let, dokud se nám se ženou nenarodila dcerka. Do té doby bylo ragby skutečně mým životem, dával jsem tomu všechno – třikrát týdně tréninky, třikrát do měsíce zápasy. Hrál jsem i za Sitting Bulls Katowice,“ uvedl.

Ostravské vozíčkářské ragby postupem času dosáhlo takového rozmachu, že jeden klub už byl málo. Od SK Koníci se trhla další parta, která založila tým Lions Ostrava. „Takže jsme získali přímo v našem městě sparingpartnery a napomohlo to rozjezdu národní ligy ragby vozíčkářů,“ pochvaloval si Ermis s tím, že „Lvy“ se Koníkům povedlo letos poprvé porazit až v Hrabůvce.

 

Narážejí do sebe pancéřovanými vozíky...

 

Nadace OKD výrazně

pomáhá při pořádání

národní ligy ragbistů

 

OSTRAVA – Ve sportovní hale „vítkovické“ střední školy v Hrabůvce do sebe najíždějí dva tři čtyři invalidní vozíky. Prásk! Balon letí pryč, kola jsou ve vzduchu, jednoho hráče zvedají z palubovky. Odnesla to osička v nápravě vozíčku... I tak vypadá ragby liga hendikepovaných.

„Riziko je stejné jako při jiných sportech. Pády, těch si užijeme, ale zraněných příliš nebývá,“ popisoval Roman Cader patřící k průkopníkům vozíčkářského ragby v Ostravě. Hraje za SK Koníci – Nadací OKD podporovaný klub, který opakovaně získával české mistrovské tituly.

Vozíky nemají hráči ani zdaleka standanrdního typu. „Naše jsou pancéřované, aby vydržely spoustu nárazů protihráčů. Kola jsou sešikmené pro svižnější pohyb. Vozíky máme útočné a obranné. Ty druhé využívané více postiženými sportovci mají vepředu radličku,“ líčil Cader.

Hraje se čtyřikrát po osm minut čistého času na basketbalové palubovce, která má označené příslušné „ragbyové“ zóny. Každý tým staví čtyři vozíčkáře, přičemž možné je jejich střídání bez přerušení zápasu. Hendikepovaní ragbisté tvrdí, že se to dá provozovat, pokud tělo slouží.

„Nadace OKD nám pomáhá dlouhodobě, dá se říci, že bez ní bychom nemohli ligu na takové úrovni pořádat - umožnit ubytování hráčům, zaplatit halu i rozhodčí,“ řekl Cader. Kromě SK Koníci a Lions hráli poslední květnový víkend v Hrabůvce i Prague Robots či Sitting Eagles.

 

Radek Lukša

« zpět