Quadrugby vzniklo v Kanadě ve Vinipegu v roce 1979. U zrodu stáli profesor architektury z Minatoba University Ben Harnish a dva quadruplegici Duncan Campbell a Jerry Terwin, kteří se s ohledem ke svému těžkému postižení nemohli uplatnit v basketbale vozíčkářů. Hra byla pojmenována murderball, asi pro obsah agresivních prvků. Později se začal používat název quadrugby, v dalších letech Wheelchair rugby. Zpočátku mužstvo Winipegu propagovalo tento sport exhibičně, ale již v roce 1980 bylo uspořádáno 1. kanadské mistrovství, kterého se účastnily čtyři týmy. 

     V USA se hra rychle šířila díky mnoha rehabilitačním centrům, které ji zařadili do svých sportovně rehabilitačních programů. První tým byl v USA založen roku 1981 v Severní Dakotě a v témže roce se uspořádal i první mezinárodní turnaj. Dnes jsou za oceánem desítky týmů,které jsou rozděleny do několika ligových soutěží. 

     V Evropě se hra rozšířila hlavně v zemích západních, jako jsou Anglie, Skotsko, Německo, Švýcarsko, Holandsko, Rakousko, Belgie a zemích severních, Švédsko, Finsko, Dánsko. Quadrugby se rozšířilo také v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandě. 

     Od 21. ledna roku 1990 oficiálně existuje světová asociace quadrugby IWRF (International Wheelchair Rugby Federation). Vrcholem každé sezóny jsou nejvýznamnější soutěže (světové hry v Stoke Mandeville, mistrovství světa, mistrovství Evropy atd.), kromě toho probíhá řada turnajů. Na paralympiádě v Sydney 2000 bylo quadrugby uvedeno jako nový paralympijský sport. 

1. Liga se hraje v pěti kolech
2. Pořádají je jednotlivě oddíly a ty hradí veškeré výdaje s organizací /tělocvičnu, min 1 nocleh, zajistí rozhodčí zapisovatele, přípravu hřiště a časomíru/. Poté řádně vyúčtuje ČSTPS či ČRSV. Zašle veškeré formuláře na ČSTPS. Za správnost ručí předseda jednotlivých oddílů.
3. Jedno kolo ligy se uskutečni v jednom dni.
4. Mezi zápasy je půl hodina pauza pokud se hrající týmy nedomluví jinak.
5. Hraje se dle pravidel ragby IWRF, se kterými jsou rozhodčí povinni se seznámit a používat je ve znění posledních aktualizací dodaných hlavním rozhodčím či ČRSV.
6. Týmy nahlásí soupisku hráčů nejpozději 14 dnů před začátkem ligy a označí čtyři hráče základní sestavy.
7. Přestup hráčů je možný po uplynuti ligy a musí se nahlásit 14 dnu před prvním kolem.
8. Nové (začínající) hráče je možno připsat na soupisku i během ligy se 14 denním předstihem před nastávajícím kolem ligy. Výjimku povoluje hlavní rozhodčí, nebo STK sportu.
9. Pořadí v tabulce ligy závisí:
   1. počtem vyhraných zapasu
   2. vzájemnými zápasy a popřípadě jejím skórem (sečtením + a - gólu)
   3. skórem jako ve fotbale
   4. zápasem navíc (vítězným)

1. Pokud tým nebude mít potřebný počet hráčů k hře je možno mu po souhlasu soupeřů vypůjčit hráče který nepatří do základní sestavy svého týmu. V základní sestavu tvoří hráči uvedení na soupisce, v nepřítomnosti některého z hráčů základní sestavy doplní základní čtveřici trenér před začátkem kola.
2. Za vítězství si tým připíše 1 bod, remíza se prodlužuje do rozhodnutí.
3. Další nezbytné problémy řeší kapitáni týmu s rozhodčími zápasů (v případě nutnosti hlasování, rozhoduje nadpoloviční většina).
4. Zápas lze přesunout ze závažných důvodu (nemoci, vyšší moci) po souhlasů kapitánů+rozhodčích. Pokud nový termín zvýší náklady, hradí je tým žádající o odklad a taký se přizpůsobí škodnému týmu (termínem, organizaci, místem, atd.).

Schválený STK a platný od 10.4.2007

Zdravotní klasifikace quadrugby se skládá z několika druhů testů, provádějí jej zejména zdravotníci (fyzioterapeuti, ergoterapeuti, lékaři), vzhledem k nutnosti provedení svalového testu.

     Quadrugby mohou hrát lidé se současným postižením dolních i horních končetin. Základní podmínkou účasti ve hře u lidí po úrazech krční páteře je postižení alespoň 3 končetin, u hráčů s ostatními diagnozami (polio, DMO, myopatie apod. ) je podmínkou postižení všech 4 končetin. Klasifikační komise musí být tvořena nejméně 3 lidmi, je-li jich méně obdrží hráč tzv. dočasnou klasifikaci. Na mezinárodním turnaji získá hráč mezinárodní klasifikaci, je-li po dobu 4 let klasifikován stále stejně obdrží trvalou klasifikaci. V případě nemoci, nového zranění, které mění jeho schopnost hry je možné zažádat o překlasifikování.

Dle výsledků testů se hráčům nakonec přidělí bodové hodnocení v rozmezí 0.5-3.5 bodů. 


Svalový  test   
     ST horních končetin se provádí vsedě na sportovním vozíku, bez připoutání, testuje se každá končetina zvlášť a všechny svaly od pletence paže až po jednotlivé prsty. Dle tabulky se přidělí bodové ohodnocení a vydělí 2. V případě hráče postiženého poliomyelitidou (dětskou obrnou) se hodnotí zvlášť pletenec pažní a ruka každé končetiny a celkový součet se vydělí 4.

ST:
0- žádná síla
1- záškub bez pohybového efektu
2- pohyb možný v omezeném rozsahu a s vyloučením působení gravitace
3- schopen provést pohyb proti gravitaci, ale nelze proti minim. odporu
4- provede pohyb proti slabému odporu
5- provede pohyb v plném rozsahu i proti velkému odporu

     Pro hráče 0.5 je typická malá svalová síla ve všech svalech zejména pletence pažního, biceps však může mít silný (0-5), svalová síla ruky je nulová- občas naznačena extenze zápěstí. U hráčů bodovaných 1.0 se objevuje o něco větší síla pletence ramenního, biceps má plnou sílu, a silnější o něco je pectorální sval, ruka velmi slabá. U 1.5 bod. hráče je lehce oslaben triceps a skoro plná síla extenze zápěstí.2.0 bod. hráč má plnou sílu v ramenním pletenci, lehce oslab. svaly zápěstí a prsty do 2 dle ST.U 3.0 bod. hráčů je patrné zejména oslabení prstů , jejich roztahování a přitahování, ohýbání s natahování je poloviční silou než norma, nejsilnější je palec. 


Funkční  test  trupu   
     Provádí se v sedě na lavičce, stole, když hráč nemá žádnou oporu. Sleduje se schopnost předklonů, úklonů, rotací a udržení stability při aktivním vychylování trupu z rovnováhy klasifikátorem. Přitom se sleduje zapojení jednotlivých svalových skupin trupu do činnosti. Event. se poté zkouší přihrávky do všech směrů a zvedání. Na základě těchto testů se trupové svalstvo hodnotí body 0, 0.5, 1. 

Funkční  test  ruky   
Hodnotí jemnou motoriku ruky a prstů hráče.

Hodnocení:
0- žádný aktivní pohyb, někdy je patrný náhradní substituční pohyb
0.5- částečný aktivní pohyb, sval. skupiny ruky se částečně zapojí do pohybu, provedení je neúplné a slabší silou
1.0- provede úkon aktivně, čistě, v plném rozsahu a dobrou silou

a) Sledování atrofie ruky
b) Hra na piano - položí dlaň na stůl a zvedá jednotlivě prsty
c) Lumbrikální pozice - ohnout prsty v MCP kloubech, ICP jsou natažené, vloží se mu papír mezi jednotlivé prsty a snaží se jej udržet proti tahu
d) Drápovitá ruka- roztáhne prsty a ohne je ve všech malých kloubech (jako by chtěl škrábat), sleduje se činnost svalů a šlach na dorsu ruky
e) Přikládá palec k jednotlivým prstům a snaží se mezi nimi udržet minci
f) Zkouší zvednout prsty minci ze stolu
g) Vložit papír mezi jednotlivé prsty a tahem zkoušet, udrží-li jej
h) Zkouší udržet míč v jedné ruce nad hlavou a eventuálně i na špičkách prstů
i) Zvedání míče ze země po obruči kola- dlaní nebo i prsty

Při jednotlivých úkonech je potřeba sledovat:

- atrofii ruky a udržení klenby dlaně

- kvalitu prováděného pohybu, je-li aktivní a čistý nebo hráč používá náhradních stereotypů a zapojuje pomocné svalové skupiny. 


Mechanické  dovednosti  při  hře  
- Jak kontroluje míč a stabilita při hře

- Jakým způsobem udrží míč v ruce

- Odbíjení a házení míče: z jaké pozice ( z klína, od hrudi nebo nad hlavou), jakým směrem a jakou silou

- Driblování (po straně nebo před vozíkem)

- Chytání míče, jednouruč nebo obouruč, kterou částí paže (dlaň, předloktí) a způsob chytání ( do klína, na hruď, schopen i z boku nebo nad hlavou zachytit míč)

- Způsob jízdy- pozice rukou na obručích, start a brzdění,otáčky, narážení apod.

     Tohle sledování je důležité zejména u hráčů s jinou diagnozou než poranění míchy, tj. myopatie, DMO, polio, kteří mají asymetrikcé postižení trupu a končetin. Jejich dovednosti se poté srovnávají s hráči po úrazu krční míchy dle jednotlivých tříd. 


  Výsledná  klasifikace  
     Všechny testy se zhodnotí dohromady. Dle svalové síly paží, trupu, obratnosti a jemné motorice rukou a herních dovedností se nakonec stanoví konečná klasifikace. Příhlíží se samozřejmě k poruchám čití, intenzitě spasticity a dalším přídatným omezením hráče. Existují pro to tabulky, které jsou pro klasifikátory orientačním vodítkem.